To dáme, dědo!, je kniha pro děti s poučením

Martin měl nejenom babičku, ale i dědu Nejdědu. Ten momentálně rozpaloval gril a voněl u toho kouřem. Martinova maminka ho chválila, že mu to jde, a kdyby se dalo, tak by opekl i botu, kdyby byla k jídlu. Teta se jen šklebila, že všechno, co děda připraví na ohni, chutná jako živočišné uhlí. Děda se zatvářil, že ho to, co řekla zabolelo, ale to byl její zvláštní styl smyslu pro humor. Martinovi ani nenapadlo, aby se tomu smál.dědeček a vnoučata.jpg
Chtěl dědovi pomoct a tak přiložil a dotkl se rukou žhavého grilu. Martin potom chvíli skákal po jedné noze, pak po druhé, nakonec oběma, ale nic nepomáhalo. Děda mu poradil, aby se chytil ucha, potom, že ho to přestane pálit. Teta opět ukázalo svou zlomyslnost. Na to, že se Martin spálil prohodila, že to je v pořádku, dítě má vyzkoušet všechno co nejdřív, aby se zdárně rozvíjelo. Byla v  tom ironie.
Nakonec si prohlédla popáleninu a do prostoru uštěpačně prohodila, že neví, jestli je tohle dost velké popálení, aby to Martinovu vývoji stačilo. Jindy zase Martin měl problém ve škole. Seděl na lavičce v družině a nevěděl, kdo pro něj přijde. Modlil se jen, aby to nebyl děda. Byl by raději, kdyby to byla máma nebo táta. Tím, že jsou ve spěchu, by neřešili Martinovy problémy do hloubky. Ovšem děda má na všechno dost času.
Když se Martinovi cokoliv přihodí, tak použije heslo, že dítě musí poznat všechno co nejdřív, aby se pak mohlo zdárně rozvíjet. Tudíž, když je Martin v problému, to znamená, že je to jejich společný problém a mají ho spolu tak dlouho, dokud ho nevyřeší. Tentokrát je to však zvláštní případ s tím, že mu hrozila i učitelka v družině, že to na něj řekne. Martin totiž pokousal Jirku. A to se podle učitelky musí brát vážně.babička a vnoučata.jpg
Když to dědovi řekla, tak chvíli přemýšlel a pak řekl, že by bylo nejlepší, aby Martina také někdo pokousal, aby věděl jaké to je. Učitelka to odmítla s tím, že učitelky své žáky nekoušou. Děda navrhoval i Jirku, aby to bylo podle známého oko za oko, zub za zub. Ve třetím příběhu měl Martin sen, že lítá. Jenže to byl jenom sen, ovšem když se Martin ráno probudil a věděl, že chce lítat doopravdy.              
Jediný, kdo mu v tom mohl pomoci, byl děda. Vzal si dědu stranou a pověděl mu o tom. Ten vážně odpověděl, že lidi nelítají, protože nemají křídla a jsou těžší než vzduch.Nakonec Martin přišel na šokující informaci. Děda umí létat. Děda se přiznal, že se mu to jednou podařilo. Bylo to v době, kdy mu bylo asi tolik jako Martinovi a byl u toho pro změnu jeho děda. Navíc si přitom zlomil nohu, i když to nebyl dlouhý let. Tři poučné příběhy o tom, že je lepší všechno vyzkoušet, aby se dítě snadno a lehce rozvíjelo.